Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje chovatelské zařízení

 Chovatelské zařízení

 
Někteří chovatelé používají zahradní voliéry, do kterých umisťují papoušky jen od jara do podzimu a na zimu je stěhují někam do tepla – sklepních prostor rodinných domků apod. Druhá skupina chovatelů má postaveny voliéry s vnitřním uzavíratelným prostorem s vytápěním, kde ptáci také zimují. Teplota v prostředí, kde lorie chováme by neměla nikdy klesat pod 15°C. Druhý způsob chovu je bezesporu výhodnější, protože pokud to podmínky dovolují, je lepší ptáky celoročně ponechávat na jednom místě. Jednak nejsou vystavováni stresu při odchytu a změně podmínek a jednak jim není případně narušováno hnízdění. Naši loriové jsou chováni ve venkovní voliéře se zimovištěm. Rozměry venkovního prostoru jsou 3 x 1 x 2 m (délka, šířka, výška), vnitřní voliéra má rozměr 1,5 x 1 x 2 m (délka, šířka, výška). Celá přední stěna voliéry je otevíratelná, aby se daly pohodlně vyměňovat bidla, podávat okusy, sekat tráva apod. Voliéry jsou venku i uvnitř vybaveny bidly z ovocných stromů a ořešáku, větvemi z borovice, které jsou pravidelně vyměňovány, aby z nich loriové mohli olizovat smůlu, kterou se někdy i potírají, dále pak žebříky vyrobenými z bavlněného provazu a větví ovocných stromů. Tyto žebříky jsou zavěšeny svisle i vodorovně mezi bidly voliér. Loriové si je velice oblíbili a stále po nich pochodují. Na zemi ve venkovní voliéře je trávník, pařezy a kmeny, po kterých ptáci velice rádi lezou, olupují kůru a ztrouchnivělé dřevo. Venkovní voliéry jsou od sebe odděleny pouze jednou vrstvou pletiva, v případě nějakých obav z úrazu mezi obyvateli sousedních voliér je možno na pletivo natáhnout např. rákosovou rohož, přes kterou se ptáci jednak nevidí a jednak na sebe nedostanou zobáky. Střecha je také z pletiva,  část je ještě kryta polykarbonátem. Ptáci se tak mají možnost za deště přirozeně sprchovat a toho také s oblibou využívají. Střecha vnitřní ubikace je také kryta polykarbonátem, zčásti hnědým, který zastiňuje, zčásti průhledným. V horkých měsících – které jsou v našich klimatických podmínkách asi tři ročně – se střecha přistiňuje plachtou s UV filtrem, ale převážnou část roku je prioritou střechy z tohoto materiálu dokonalý přístup denního světla shora a především to, že i když teplota venku klesá hluboko pod bod mrazu, stačí procházející sluneční paprsky prostor 
zahřát i bez dalšího vytápění. Vnitřní voliéry jsou od sebe odděleny neprůhlednou stěnou, aby nebyli jednotlivé páry mezi sebou rušeny, protože ve vnitřních prostorách jsou umístěny také odchovné budky a ptáci zde hnízdí. Součástí ubikace je i obslužní chodba. Podlahu zde tvoří několik vrstev betonu a betonové dlažby, aby bylo zamezeno přístupu hlodavců. Na zemi ve voliérách je nasypána asi deseticentimetrová vrstva směsi lesní hrabanky a mulčovací kůry. Tento substrát výborně pohlcuje nečistoty, dobře udržuje vlhkost a zajišťuje tak chovaným papouškům příjemné klima. Celá stavba je dokonale zaizolovaná, aby v létě nebylo v domku horko a v zimě naopak neunikalo teplo a nezvyšovaly se tak zbytečně náklady na vytápění, které v domku zajišťuje elektrický přímotop s termostatem. Umístěny jsou zde dva, jeden je nastaven na nižší teplotu a slouží jako pojistka, kdyby u prvního došlo v nepřítomnosti chovatele k poruše. Aby byly vnitřní prostory dobře větratelné, jsou v jedné boční stěně nahoře u stropu zasazeny dvě okna. Ta také vylepšují přístup světla v době, kdy je v létě střecha zčásti zastíněna. Osvětlení prostoru zajišťují dvě zářivky, napojené na časový spínač. Doba svitu se dá nastavit tak, jak je právě potřeba, např. v zimním období nebo v období před a v době hnízdění, kdy je třeba ptákům prodlužovat den. Chvíli před tím, než se zhasnou zářivky se automaticky rozsvěcuje malé orientační světýlko, které svítí celou noc. Průlet mezi vnitřní a venkovní částí voliéry zajišťuje okénko se šíbrem, který je ovládán z obslužné chodby.

Obrazek